Drobečková navigace

Úvod > Obec > Fotogalerie > Fotogalerie - původní > Pocta Legionářům

Pocta Legionářům

Návštěva u hrobu pana Josefa Dvořáka v Citadelle v Itálii

Dopis na Ministerstvo obrany Itálie Pamětní deska na Kapličce
Hlína z domova Stuha na hrob Josef Dvořáka od občanů Rakůvek Houfnice rakouské armády
Pevnost v Padově Odebírání prsti hlíny z hrobu pana Josefa Dvořáka Ukládání hlíny od rodného domku v Rakůvce
Zde leží pan Josef Dvořák z Rakůvky Pravá část hřbitova Vojenská pevnost v Cittadelle-pohled z auta
Hrob Josefa Dvořáka Pohled na vojenský hřbitiv Levá část hřbitova-vzadu je hrob pana Josefa Dvořáka
     

Z Rakůvky až na italskou frontu:
Starosta Josef Mikulka navštívil 10. května 2012 vojenský hřbitov na Piavě

Rakůvka/jim – K místu posledního odpočinku rodáka z Rakůvky na Konicku Josefa Dvořáka se před několika týdny vydal současný starosta obce Josef Mikulka. Po zhruba devíti stech kilometrech pouti přes jižní Moravu, Rakousko a Benátky či Padovu v severní Itálii doputoval až do Cittadelly. Na hřbitov určený obětem první světové války. Celkem jich tam leží 20 842.
Z domova přivezl Mikulka trikolórovou stuhu se znakem obce a nápisem „Svému rodákovi, obec Rakůvka, Morava, Česká republika, nezapomeneme na Vás“ a od Dvořákova rodného domu vzal i hrstku hlíny. Nazpět si po svolení dovezl vzorek prsti z hrobu. Ten nechají Rakůvečtí jako vzpomínku spolu s fotkami umístit do zdi kaple. „Vše jsme si prošli a měl jsem velkou radost, že jsem tam našeho člověka našel. Chtěl jsem tohoto docílit a povedlo se mi to,“ neskrýval radost z emotivního okamžiku Josef Mikulka.
Celý příběh započal již před sedmi lety. Tehdy se zastupitelé Rakůvky rozhodli pro novou pamětní desku věnovanou padlým v první světové válce. Podle kroniky zjistili, že třem rodákům se stal osudný boj za vlast na ruské a dvěma na italské frontě. Jedním z nich byl i Josef Dvořák.
„Je tomu zhruba rok a půl, co jednoho z našich zastupitelů navštívili italští příbuzní. Prováděl je po obci a zaujala je právě pamětní deska. Vyfotili si ji a jakmile přijeli domů, poslali do Říma na ministerstvo obrany žádost, zda by bylo možné dohledat, kde jsou pochovaní,“ prozradil prvopočátek celé květnové výpravy Josef Mikulka.
Italové se skutečně dočkali odpovědi a v originále ji poslali do Rakůvky. A zde zapracovala šťastná náhoda. Starosta pracuje jako zootechnik v bohuslavické zemědělské společnosti, která dodává mléko do litovelské sýrárny. Majitel, národností Ital, starostovi nejen vyhověl s překladem dokumentu, ale také mu slíbil, že ho tam i dopraví.
„Doktor Brazzale je také rodinně založen a historie ho baví. Jednou za dva roky zve dodavatele na potravinářský veletrh do Parmy a po svých aktivitách v okolí. Byl jsem tam již předloni ale řekl mi, že jak se tam pojede letos, zařídí mi odvoz přímo k hrobu rodáka,“ pokračoval ve vyprávění Mikulka a jménem svým i celé obce poděkoval za umožnění návštěvy.
Z překladu vyplynulo, že Josef Dvořák padl v roce 1918 na Piavě a pochován je v Cittadelle na vojenském hřbitově ve třináctém hrobu třetí řady. Jeho kolega Vincenc Konečný z Rakůvky byl prohlášen za nezvěstného.
Najít přesné místo uložení ostatků ale nebylo tak jednoduché. „Přišli jsme tam a shodli se, že to napočítáme. Nic. Říkám si, to teď budeme hledat dva dny protože bílých křížků je zde asi pětistovka a na každém mosazný štítek se čtyřmi až šesti jmény. Něco mi říkalo přejít zcela na opačnou stranu hřbitova. Opět jsme napočítali a zase nic. Po chvíli za námi přišel správce a že to najde v počítači. Jen co odešel, couvl jsem asi o dvě řady a stál jsem před tím správným hrobem. Číslo 47 a na něm čtyři jména. Josef Dvořák byl třetí,“ líčil starosta.
Během čtyřdenního autobusového zájezdu tak Mikulka na rozdíl od zbytku výpravu nenavštívil jen Modenu, kterou krátce poté zasáhlo zemětřesení, či potravinářský veletrh v Parmě s exkurzí do výrobny parmské šunky, ale podnikl i výlet do historie. „Z doprovodného programu byla největším zážitkem návštěva muzea Ferrari, ale šlo mi zejména o cestu do Cittadelly. Je to nádherné městečko, mohutná pevnost. Kousek od ní leží největší vojenský hřbitov v Itálii a jsem šťastný a hřeje mě u srdce, že jsem tam byl a mohl tak vzdát poctu našemu občanovi,“ těšila ho možnost pomodlit se u jeho hrobu a donést v hrstce hlíny od jeho rodného domku část jeho domova, aby tam neležel v cizím. „Vždyť určitě snil o návratu domů ke svým. I když je tomu dnes čtyřiadevadesát let, je náš a v našich myslích stále zůstane,“ zakončil povídání starosta Rakůvky Josef Mikulka. (uveřejněno v "Prostějovském deníku").

Hlavní vchod na voj.hřbitov Pohled na střed hřbitova Společný památník neznámých vojáků
Hlavní vchod na voj.hřbitov Pohled na střed hřbitova Společný památník neznámých vojáků